Jdi na obsah Jdi na menu
 


Historie divadelní společnosti

Už odmalička je člověk chován ve smečce, ve skupině, ve společenstvu. Od útlého mládí potkává lidi, které si zamiluje, toleruje, přehlíží či nenávidí. Jak roste, pomalu získává známé, přátele a kamarády. Jeho osud se začne spřádat dle cest a křižovatek, které míjí, dle postav jež na své cestě potkává….

 

Je to už pár let, co jsem spolu se svými spolužáky ze základní školy (Vláďou a Jirkou) potkal pár lidí, ze kterých se postupem času stali moji nejlepší přátelé. Bylo to v době, kdy jsme společně žili přítomností svobodných -cetiletých kluků, kteří u piva řešili maximálně to, zda pojedou někam na vandr, kdy se opijí a s kým, nebo jestli si v některé z jihlavských putyk zahrají billiard a šipky. 

Postupem času naše přátelství s Jurou, Davem, Arniem, Prcinou a Kozinou vyústilo v založení trampské osady KOBYLKY. Nebyli jsme však jen obyčejnou partou. Od začátku jsme chtěli víc a snad i proto vznikly Slavnosti Kobylek, každoroční trempská setkání plná srandy, her a piva.

Čas letěl a z mladých kluků se stali manželé a pak i otcové, hlavy rodin. Bujné štice vlasatých hlav řídly a šedly s přibývajícími starostmi běžných dní. Vandrů pomalu ubývalo, ale chuť setkávat se a být ve společné partě nemizela. I když se naše názory mnohdy rozcházely a občas jsme se i malicherně hádali, byly to jen zkoušky našeho přátelství.

Později však rodinné starosti natolik zaměstnávaly naše volné chvíle, že vandry a společné akce ustoupily do pozadí. Slavnosti Kobylek po 10. reprízách skončily a byl čas vymyslet něco nového. Něco coby nás „nutilo“ se scházet, co by nás bavilo, co by bavilo naše děti a ženy a co by naše rodiny mohly plně podporovat. Aniž bychom to plánovali,  stalo se naším společným koníčkem divadlo. Jak už to tak bývá, přišlo to nečekaně, neplánovaně a spontánně.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář